1. 12. 2013
01. 12. 2013
Jedním z účastníků středeční demonstrace zastánců těžebních limitů byl i ústecký aktivista David Daduč. Jeho matka se musela počátkem 70. let vystěhovat z Ervěnic na Mostecku, protože je komunisté nechali kvůli těžbě uhlí srovnat se zemí. „Na tohle téma jsem proto citlivý,“ říká Daduč.
Premiér Jiří Rusnok minulý týden prohlásil, že limity jsou vyhaslé a vyčpělé. Jak byste mu tedy vysvětlil, že nejsou?
Jednoduše tím, že chrání důstojný a zdravý život u nás v kraji. To není maličkost.
A co byste řekl horníkovi, který v důsledku pokračujícího útlumu těžby a tedy i zachování limitů přijde o práci?
Chápu, že takový člověk je ve složité situaci. Ale není potřeba na to nahlížet tak, že přijde o práci. Jde o to, že si bude muset najít jinou práci. A je dlouhodobě známo, že by těžba jednou měla skončit a že to nejde provozovat donekonečna. Proto je asi na místě, aby se na tu změnu připravili.
Tím by vznikla masa tisíců nezaměstnaných s jedinou kvalifikací, což není běžná situace. Měl by těmto lidem pomoci stát nad rámec svých obvyklých povinností?
Nedokážu říct, jestli na to dnes stát má dostatek nástrojů nebo zda by speciální nástroje musel vytvořit. Ale přišlo by mi rozumné, aby stát, popřípadě kraj, maximálně pomohl horníkům tímhle obdobím projít.
Je racionální, aby se stát vzdal tolika zásob uhlí za limity, odepsal je a nijak je nevyužil?
Určitě. V čem má stát zájem na tom, aby se uhlí vyrubalo všechno?
Je to strategická surovina, z níž se vyrábí energie. Je přeci přirozené, že stát takové suroviny využívá a má z nich užitek.
Samozřejmě je. Ale i stát je musí využívat rozumně, všechno má své klady a zápory. A těžba uhlí nemá jen finanční přínos, má také spoustu negativních vlivů. Ať už se to týká zdraví nebo skladby společnosti. Když se podíváme na to, které kraje v Česku jsou na tom společensky a hospodářsky špatně, tak jsou to až nápadně ty, kde se dlouhodobě provozovala rozsáhlá těžba. Takže asi není na místě úvaha, že prodlužování těžby zajistí hospodářský rozkvět kraje. Spíš je potřeba, aby stát pomohl našemu kraji projít transformací směrem k modernější ekonomice.
Pokud by došlo k prolomení limitů, Horní Jiřetín ani Černice by se bourat nezačaly. Otevřel by se jen prostor pro diskusi mezi těžaři a majiteli pozemků nad uhlím, zda je prodají či ne. Proč tedy demonstrovat?
Kdyby k prolomení limitů došlo, tak by se majitelé dotčených pozemků a nemovitostí dostali pod ohromný tlak. Žít s vyhlídkou, že se mě bude moje okolí snažit lámat, ať už těžaři finančně nebo sousedi nějakým tlakem, je naprosto šílená situace. To nemá s normální a standardní diskusí nic společného. Diskutovat pod tlakem, jestli prodám svůj domov, není lidsky příjemné.
Co by podle vás mělo v energetické politice státu nahradit uhlí?
Pokud se bavíme o strategické surovině, kdy není cíl jen vydělávat peníze, ale být energeticky zajištěný, v tom případě stačí přestat tady vyrobenou energii masivně vyvážet. Za druhé by stačilo zaměřit se na energetické úspory a to jak tepelné na budovách, tak nějaké provozní ve fabrikách. A za třetí orientovat se na energetické alternativy k uhlí. Poohlížel bych se po obnovitelných zdrojích, přičemž dodávám, že nejsem příznivcem fotovoltaických elektráren na polích.